Kroužek Dovedné ruce

  • Jitka Prášková

V kroužku Dovedné ruce se jednoho dne nezačalo jen tak obyčejně tvořit - toho dne totiž vznikal zajíc. Ne ledajaký, ale veliký a hebký. Na začátku ležely na stole jen kousky látky a plsti. Vypadaly nenápadně, ale děti věděly své. „Tady bude čumáček... a tady velké uši!“ šeptaly si. Látka se pod rukama měnila v první tvary. Každý kousek měl své místo, každý steh byl jako malý kouzelný uzlík, který držel zajícův příběh pohromadě. Když děti začaly hlavu vycpávat měkkou výplní, zdálo se, že zajíc pomalu nabírá dech. Nejvíc práce daly jeho uši. Musely být dlouhé, hrdé a trochu zvědavé - přesně takové, jaké mají zajíci, co naslouchají lesním tajemstvím. Pak přišly na řadu oči. Když byl hotový i malý nosík a jemné vousky, dostal zajíc velkou puntíkatou mašli. A děti? Ty se na něj dívaly s jiskřičkami v očích. Věděly, že nevytvořily jen dekoraci. Vytvořily příběh. Příběh o trpělivosti, šikovných rukách a troše nenápadného kouzla, které se objeví pokaždé, když člověk tvoří s radostí.


image-35854
image-35855
image-35856
image-35857
image-35858
image-35870
image-35861
image-35862
image-35863
image-35864
image-35865
image-35866
image-35867
image-35868
image-35869
image-35871
image-35872
image-35873
image-35874
image-35875
image-35859
image-35860